Welcome to Jordan and Syria !!! 

zapad

Rady začínajícím cestovatelům do arabských zemí.

Obrazovou dokumentaci najdete ve Fotogalerii.

 

 

 Prolog

Praha, listopad 2008:
Ona:Chci jet do Jordánska, tam co je Petra.....
On: Chci jet do Syrie, Jirka o tom mooc pěkně povídal. Tak koupíme letenky  do Damašku, třeba někoho seženeme, ať to není všechno na nás dvou a ať je legrace.....

Prosinec, leden, únor
Potenciální spolucestující: Slámovi, my bysme jeli....my bysme nejeli, protože... , my bysme jeli....my bysme nejeli, protože.......my bysme jeli....my bysme nejeli, protože.......

Březen 2009

Ona: Už jsi něco zařídil? Už to m&aacate;me za pár...Už jsi někoho sehnal?... Já se učím arabsky, už jsem si své Jordánsko přečetla třikrát.
On: nic jsem nezařizoval, jo sehnal jsem Zuzanu....

Jeden den před odjezdem

On: Tak jsem si vytiskl cestovatelské zážitky z netu, prostudoval svou Syrii, máme hotel na první noc, objednané auto a návštěvu Wádí Rum...Zuzana fakt jede.To je víc než dost, ne?

Úvod 

Malá back-pack cesta na 12 dnů po Jordánsku a Syrii je rozhodně zajímavá v každém věku. Není to v žádném případě cesta, na základě které by člověk mohl říci, že zná zemi.  Je to  spíše ochutnávka, jestli na to člověk má. Není nad to zjistit, zda vám nevadí odlišnosti ve stylu života, jídelníčku a vztahu mužů k ženám, vztahu k muslimství, nahotě, cestování, smlouvání... Není nad to zjistit zda jste workholik a  zda jste schopni nechat čas prostě plynout a zapomenou na hodiny. Není nad to zjistit, zda nemáte problémy s nadměrnou hygienou, nevadí vám turecké záchody a levné hotýlky. Není nad to zjistit, jestli vás baví pokecání s ostatními cestovateli nejrůznějšího věku a národnosti.

Nám to nevadilo, naopak nás to docela bavilo, takže máme chuť si tenhle pobyt zopáknout nebo prodloužit.  Proč? Je to složité, takže pár postřehů a rad.

Stať

Necestujte ve třech a netravte spolu denně 24 hodin.

3Mně osobně trochu vadila kombinace jeden mužský a dvě ženské. Přestože jsme všichni tři príma a přesto, že pár hodin denně spolu nám to náramně vychází, doba pobytu byla někdy zatraceně dlouhá, asi pro nás všechny. Řeknu jenom, že trojlůžák není ideální ( po ránu chci opravdu být chvíli jenom sama sebou: protivnou, nevyspalou, bezohlednou osobou), že je třeba zachovávat antiponorkovou hygienickou chvilku: tj. aspoň pár hodin soukromí a možnost pobyt  a zájmy nějak rozdělit ( od srdce v soukromí vynadat manželovi nebo manželce, dát mu třeba pusu, nebo si mu sednout na klín......). Já třeba jsem typický samotář a být jenom sama se sebou  popř jenom s mým mužem, je pro mě zatraceně důležitý, ne - li klíčový. Pokud si tohle uvědomíte, lépe promyslíte a např. bydlíte ve dvou pokojících, místo v jednom, občas si jdete po svých, je vše OK. 

 

Teze, že Syřané a Jordáni jsou velmi přátelští, platí asi na 50 %.

taxiV tomhle ohledu se zde člověk musí hodně učit: pokud jsme potkali domácí, obvykle na nás ihned  spustili naučenou frází: Welcome to Jordan, případně spojenou s dotazem odkud jsme a s frází, jak mají rádi Čechy. S frází: welcome to Jordan, kterou na potkání každý říkal, jen nás viděl,  mám opravdu silný zážitek: nejpikantněji zazněla při mé návštěvě veřejného WC, to mi prostě došla slova...... Představte si, že vám to říká každý, malé dítě, které sotva mluví a chodí. Poptáte–li se dále,  další konverzace se  u většiny místních zadrhne na naprosté neznalosti angličtiny. V Sýrii, kde jsme více cestovali hromadnou a lokální dopravou, nám taxikáři nejprve svěřili, jak nás mají rádi a pak se snažili vyšponovat cenu co nejvýše. Takový odstrašující příklad naší naivnosti se udál v Palmyře, kde jsme se za mohutného tvrzení, že Češi jsou nejlepší  a jaký jsme kamarádi, nechali chytit do osidel místní mafie a oholit až na dřeň.

Výše uvedené zážitky vedou k určité skepsi, takže když jsme pak potkávali opravu kamarádské lidi, kteří se snažili nám pomoci a poradit, vždycky jsme si říkali, co je za tím..... (alespoň já) ....Někdy jsme byli velmi příjemně překvapeni, že to je opravdu nezištné gesto a podaná ruka.  Honza by mohl vyprávět o zapomenutém batohu s doklady, o bezmocnosti a jazykové bariéře, ze které nás dostaly dvě příjemné studentky ve městě Homs.....         

  

Ať žije diktátor
Typickým rysem obou navštívených zemí, byly obrovské fotky vůdců, které se na nás dívaly na každém kroku, a stálé policejní kontroly. Byrokracie spojená s překročením Syrsko – Jordánské hranice byla jakoby vystřižená z Kafkových románů, nebo jakoby nám připomínala dobu nedávnou....Já jsem si to užívala naplno, opravdu užívala, bez stresu a se zájmem, jako když sledujete nějakého neznámého živočicha.  Znejistěla jsem pouze v jedné chvíli: na hranici jsme si spolu s dalšími asi šesti cizinci museli v kanceláři nechat ověřit víza. Když jsme kancelář opustili, náš autobus s dalšími cestujícími a našimi batohy tam nestál.....O nic nešlo: zajeli si bez jediného upozornění k nedalekému duty free ( asi dva kilometry) pro pár cigaret a nějaký ten alkohol a pak se pro nás vrátili. Několikrát jsem se sama sebe ptala, proč mě to všechno nevadí a nerozčiluje....Jednoduchá odpověď: věděla jsem, že za pár dnů budu ve svobodné zemi  a že tohle je jenom exotika, která se mě už dlouhodobě netýká....     

Proboha, radši nemějte moc velký očekávání

Hlavní cíle naší cesty byly: Petra, Mrtvé moře, Rudé moře. Hodně jsme o tom četli, poslouchali, něco studovali..... Já jsme se těšila hlavně na Petru, jak je fotogenická a úžasná...... ano, byla moc pěkná. Byla taková, jakou jsem si ji představovala. Nebyla ale lepší, nepředčila to moje moc velké očekávání. Kdybych věděla a viděla předtím méně, myslím, že bych si to užila víc.  Co se mi líbilo moc, byl hezký a příjemný hotýlek  Valentine Inn, který nám dal možnost být u bran návštěvnického centra už ráno v sedm  a zažít tak Petru bez davů návštěvníků, bez velkého vedra a v pohodě ....Odpoledne to bylo opravdu dost komerční a narvané.  Nějaký turista napsal, že se mu líbily více přírodní útvary nežli lidská díla v Petře. To je asi můj případ. Skály to jsou náramné. Kdybych však měla lepší fantazii a dokázala se přenést do časů slávy Nabatejců, vychutnala bych si i to lidské velkolepé dílo...petra

Abych Petře nekřivdila, strávili jsme tam celých osm hodin, takže bylo na co koukat.

Dalším malým zklamáním bylo koupání v mrtvém moři. Vstoupila jsem do něj, nadnášelo mě to, tak jsem se chvíli ráchala.......Pak jsem se namazala bahnem, což už jsem také udělala několikrát u nás doma v Čechách. Pláž Amman beach, kde jsem to prováděli,  byla velmi drahá a vypadala trochu Chorvatsky.....Jo, to takhle, když jsme zastavili na takovém trochu zaplivaném místě: samé papírky, domácí turisté, ohníčky - a odešli na skalnatý břeh, to byla krása. Kameny jsou obalené solnými sedimenty, každý detail je jiný, sůl tvoří usazeniny dokonce i přímo v moři. Krása, krása a úplně zadarmo......

rudeRudé moře: u Rudého moře jsme se ubytovali kousek za Akkabou v malém hotelu Beduin Village Garden. Přes silnici pláž pro domácí klientelu, jako obvykle trochu špinavá....Naše očekávání se téměř rovnalo zázraku, takže já jsem tiše zírala a podezíravě jsem se ptala, kde jsou prosím vás ty korály a ryby? Příjemná německá turistka říkala, no, přece tady....Kde tady...no přes silnici asi 50 metrů.....ráno jsme si půjčili trochu opotřebované ploutve a šnorchl ( z úsporných důvodů dvě soupravy pro tři lidi...) a vstoupili jsme do moře.

Vážně to tam bylo: kousek pláže s pískem a pak podmořský práh na dosah ruky. Ryby, korály, maxiakvárko. První šnorchlování bylo tak trochu se strachem: najdu cestu zpátky, aniž bych si neodřela tělo o ostré  korály?  Držela jsem se Honzy jako klíště.  Pak jsem se naučila orientovat se v systému podmořských silnic, křižovatek a odboček, proplouvala jsem známým náměstím bílých rybek, kolem růžové houby zahnout doleva, kolem zeleného kaktusu doprava a je to.....Nahoře se pláž naplnila domácími, kteří tam přinesli plastové židle, koberce, nádobí, grilovali maso, vařili na ohýnku čaj a vypadali v pohodě.... Holky se potápěly oblečené od hlavy až k patě a všichni po nás neoblečených (chápej v plavkách) trochu pokukovaly. Po osmihodinové túře Petrou velká pohodička. Dobře naprogramováno, díky Honzo.  
    

Nechte si čas prožít dovolenou

palmyraCo nám časově ujelo, byly mozaiky v Madabě  a Palmyra. V Madabě jsme strávili asi hodinu vběhnutím do slavného kostela Sv Jiří a vyfocením známé mozaiky starověkého světa. Zklamání....Kdybychom tady v klidu pobyli alespoň půlden, zkusili trochu prožít atmosféru města, alespoň to zkusili......

Pouštní město Palmyra - dvě a půl hodiny v autobuse tam, to samé zpátky, dvě hodiny na vlastní návštěvu ????? Na první pohled dech beroucí krása. Nemožné, všechno ve mě se vzpírá !!!! Chci tu sakra být ještě alespoň ráno, ještě alespoň večer... V téhle rychlosti málem stačilo podívat se na fotky a sedět doma.  

 

Půjčte si auto

Auto půjčené v Jodránsku bylo úžasné. Hlavně proto, že nám dalo velký pocit svobody a nezávislosti. Auto bylo členem naší party, spolehlivým dopravním prostředkem, jistotou, že když bude nejhůř, tak tam přespíme, dalo nám možnost cestovat po Kings Highway až do nočních hodin, vidět úžasný západ slunce vysoko v horách a zajet tam, kde není moc turistů. Přistihla jsem se, že ho s láskou hladím, i když mělo zaolejovaný kufr a umazalo mi kalhoty i batoh. 

 

Nechte si nejsilnější zážitky nakonec

rumMým nejsilnějším zážitkem byla návštěva krásné přírodní rezervace Wádí Rum. Svěřili jsme se do rukou jedné  místí příjemné cestovky a prožili opravdu krásný den a půl, projeli kus té úžasné krajiny křížem krážem otevřeným džípem, spali pod hvězdami v malém campu za bezmračné noci, na nebi svítil právě úplněk. V noci jsem se vzbudila a šla se projít po krajině. Zmocnila se mě taková zvláštní prázdnota, písek kolem měl namodralou barvu a zvuky jako by někdo utlumil.... do duše vstoupil mír....Bylo to tak výjimečné, že jsem zalomcovala Hoznou, aby si to užil se mnou.... Neužil, vyšel před stany, rozhlídl se ospale a pak šel v naprostém nepochopení spát. Nechápu dodnes proč, ale asi dost nečetl mého oblíbeného Exupéryho, asi na to nebyl připravený....

V pět jsem byla opět vzhůru: na nebi zářil úplněk, nad pouští už svítalo...To už jsme naplno vychutnávali i s Honzou, foťákem a jedním nevrlým velbloudem, který chvíli pózoval, ale pak se naštval a rozhodl se, že mě zažene ( mám zdokumentováno..). Nějak se mi nechtělo pryč... Nějak se mi nechtělo odejít z treku, který ani nezačal...... Ostatní v porovnání s Wádí Rum nějak vybledlo....

Závěr

Tady je to zelené, to je krása

Takový trapný výkřik. Říkám to po návratu z Petry, Wádí Rum i Palmyry. Říkám to, když se dívám na trávu a kytičky kolem Amánu a Hammy, ale vnímám to úplně nejsilněji cestou z letiště v Praze a když si můžu lehnout do opravdové trávy u nás doma. Je půlka dubna, všechno se zelená, kvete, voní.........

Myslím, že člověk, který nechodil dva týdny vyprahlou krajinou, to tolik neocení...a napadá mě, jestli ten skrytý smysl cestování, kromě vlastních zážitků, nespočívá právě ve změně vnímání tak zdánlivě banálních věcí jako je třeba obyčejná tráva.

Epilog

 Květen 2009

On i Ona: Bylo to vážně super, kdybychom to zapomněli, tak máme hromadu fotek a přehráváme si to znovu  a znovu....a v duši zraje plán.....

 Hanka Slámová

Nahoru