O „lidech“ na cestách

Věnováno všem příjemným a milým lidem na cestách

IMG 0427Amerika nebyla a není jenom úchvatná příroda, ale jsou to taky zajímaví lidé. Během tří týdnů v Americe jsme jich potkali hodně. Snad z 99 procent byli opravdu příjemní a ochotní nám pomoci, nebo se s námi dát do řeči a vyměnit si zkušenosti. Platí to o zaměstnancích návštěvnických center, kempů, hotelů, ale i o jiných turistech nejrůznějších národností. Tyhle lidské zážitky by vydaly na knihu.  Je ale pár těch, kteří se nám opravdu zapsali do srdíček a které bychom chtěli zvlášť vychválit, nevadí, že třeba už nejsou mezi živými – našich hvězd.IMG 7623


The Gouldings story  - jedna z pohádek, jak se stát milionářem 

Manželé Harry a Leona Gouldingovi přišli do oblasti Monument Valley ve 20. letech minulého století.  Bylo to právě v době, kdy  Pauite Indian Reservation byla relokována a její části rozprodávány bílým osadníkům.   Gouldingovi si koupili část zdejší půdy, založili Traiding post (původně místo pro přepřahání poštovních dostavníků, dnes obchůdek pro turisty a cestovatele, obvykle s možností přespání , nákupu jídla a suvenýrů) a začali obchodovat s místními Nahavy – vyměňovali jejich šperky a dřevořezby za potraviny.  V době krize ve 30. Letech na tom Navahové začali být špatně a trpěli hlady. Harry slyšel o tom, že američtí producenti hledají prostory pro natáčení svých filmů, a tak se rozhodl, že zkusí pomoci sobě i Navahům k nějakým příjmům. 

IMG 7528  IMG 7604  IMG 7565 

Za posledních 60 dolarů se proto se svou ženou vypravil do Hollywoodu, kde se čistě náhodou setkal se Johnem Fordem, tehdy velmi známým ředitelem a producentem. Ukázal mu své fotky z Monument Valley a Ford byl nadšen.  Brzy na to dorazili první filmaři. Místo se brzy stalo velmi známým: přicházeli sem houfně filmaři natáčet své westerny, ale také turisté, umělci… Proto pro ně postavili Gouldbingovi lodge a jídelnu a mnoho let úspěšně podnikali.  Podnik  vedli až do roku 1962, kdy odešli do penze a prodali ho dalším majitelům. Díky jejich vynikajícím nápadu se Monument Valley stalo ikonou západu a lidé ze všech koutů světa sem přicházejí obdivovat jeho krásy.

IMG 7599  IMG 7645  IMG 7557

Nevím, jestli je zásluha Gouldingů tak veliká, ani kolik na celé akci vydělali dolarů, ale spali jsme u nich v campgroundu s tou nejkrásnější vyhlídkou na Monument Valley. Indiáni, bydlící hned vedle,  se tu proplétali s turisty i místními kupodivu krásně čistými psy.

Pro tenhle geniální nápad, pro tuhle pospolitost a proto, že tohle místo existuje, to jsou naše hvězdy.

 

John Wesley Powell  - můj krásný hrdina a objevitel

IMG 7304Tohle jméno je spjato s řadou národních parků Utahu a Arizony.  My jsme je poprvé slyšeli v souvislosti s Grand Canyonem, potom s Bryce parkem, Zionem i vlastním Jezerem Powell , které bylo takto pojmenováno právě na jeho počest. Ale hlavně jsme tu právě díky němu mohli tyhle krásy obdivovat. 

Kdo byl vlastně major John Wesley Powell ? Voják americké unionistické armády, geolog a objevitel řady překrásných míst amerického západu, ale také ředitel několika významných kulturních a vědeckých institucí (jako třeba US Geological Survey, Bureau od Ethnology nebo Smithsonian Institution) a profesor na Illinois Wesleyan University.

Prooslavil se především řadou vědeckých expedic v letech 1867 až 69, při kterých  jako vojenský kartograf a topograf propátral řeky Green  a Colorado.  Během expedice v roce 1869 objevil Grand Canyon jako významnou geologickou  součást naší historie, s jeho morfologií, faunou i flórou a etnografií. Kaňonem cestoval na několika raftech se svými  devíti vojáky. Jízda to byla divoká. Tři muži se prý tak báli o svůj život, že během cesty vystoupili. Moc dobře to s nimi ale nedopadlo. Místní indiáni je považovali za vrahy svých žen, a zabili je.  

IMG 7802  IMG 7859  Snímek 286  

    

Powell se snažil kultivovat vztahy mezi bílými a původními  indiánskými kmeny v Utahu a severní Arizoně a hlavně a určitě si to tu zamiloval.

V Čechách vyšla v nakladatelství Dokořán jeho kniha Průzkum řeky Colorado a jejích kaňonů.  Je velmi čtivá a i když se jedná o dokument, čte se jako napínavý román.

IMG 8079  IMG 8663  Snímek 404

Ve wikipedii jsem našla Powellovy fotografie: je na nich starý muž s vlajícím plnovousem.  Byla jsem trochu zklamaná a napadlo mě, že takhle určitě nevypadal, když se prodíral rozbouřenou řekou Colorado a mužně čelil nástrahám přírody.  Představovala jsem si ho taky během našeho pobytu v Americe několikrát, třeba právě na dně Grand Canyonu, jako mladého svalnatého muže s inteligentním výrazem v tváři plné odhodlání.  Proč se do encyklopedií dávají fotky lidí jenom a výhradně v pokročilém věku? Není to trochu nespravedlivé?

http://en.wikipedia.org/wiki/John_Wesley_Powell   

  

John Wesley Wolf – cesta k šťastnému životu

Snímek 012John Wesley Wolf byl člověk, který si přišel do oblasti národního parku Arches v Utahu léčit svá zranění z Občanské války  někdy koncem 19. století. Opustil svou rodinu a jenom s jedním synem  sem přišel hledat, kde by se usadil. Přesto, že všude byla pustina, dokázal využít jarních záplav a pramene vody k tomu, aby zde mohl chovat dobytek. Založil si i vlastní  zeleninovou zahradu.

Jednou za tři měsíce naložil své výpěstky a prodával je na trhu, což pro něj byl celodenní výlet do civilizace. V roce 1906 se za Wolfem vypravila jeho dcera Flora s rodinou. Pro Floru také postavil nový dům s dřevěnou podlahou. Toto malé hospodářství v místech, kde byste váhali přespat, protože je tu jenom písek, vyprodukoval potraviny pro rodinu na celý rok: v zimě se např. živili sušeným masem z vlastní produkce. Wolfovi uměli uchovat na zimu kořenovou zeleninu a  na Vánoce  měli dokonce vlastní meloun.

Wolf pro svou dceru koupil i fotografický aparát a Flora  tímto aparátem pořídila jednu z prvních  fotografií  nedaleké Delicate Arch. 

IMG 7991

Přestože se John snažil, aby se tu Floře líbilo, a objednal jí dokonce čínský porcelánový servis o sto kusech, nebylo mu to nic platné. Stýskalo se jí po lidech  a odstěhovala se do nedalekého Moabu.

Wolfův ranč, který dnes leží na jedné z nejfrekventovanějších cest Národním parkem Arches vedoucí  právě ke slavné a překrásné Delicate Arch, působí skromně až dojemně. Malý dřevěný srub,  další dřevěný domeček pro ukládání potravin a zahrádka.  Člověk si nedokáže představit, že bylo možné, několik kilometrů od civilizace s tímhle potenciálem přežít. Dokonce žít poměrně dlouho a asi i spokojeně.  Díky vodě a  šikovnosti tady Wolf dokázal zázrak.  Dokázal, že to jde.  

Mám selské kořeny, takže už hned na místě jsem obhlížela, jestli je tamější půda úrodná, jak by se to dalo zařídit s vodou a jak Wolfům vyplet zarostlou zahrádku.

Láká mě ten návrat k přírodě, třeba až mě všichni naštvou, tak to udělám.  

http://en.wikipedia.org/wiki/Wolfe_Ranch

 

 James Dean  - věčný rebel a idol

Byl mi rok, když se tenhle člověk narodil. Bylo mi asi patnáct, když jsem viděla jeho filmy: Rebel bez příčiny a Na východ od ráje.  Bylo mi skoro 57, když jsem viděla místo, kde ve věku 24 let umřel.

K havárii jeho Porsche 550 Spyder a protijedoucího vozu došlo 30. září 1955 před šestou hodinou večer. Bylo to poblíž osady Cholame, kde se potkávají  Hwy 41 a Hwy 46. Mohlo za to světlo zapadajícího slunce. Žádný z řidičů, jak bylo později zapsáno v policejních protokolech, za to nemohl.

IMG 0140V roce 1977 přítelkyně a příznivci Jamese Deana nechali u místa nehody postavit malý památník.

Když jsem se připravovala na náš americký výlet, objevila jsem informaci o tomhle místě náhodou. Byla to jedna z mnoha zajímavostí na naší cestě a nebylo vlastně plánováno, že sem pojedeme. Ale při přejezdu ze Sequoia parku směr Pacifik to byla jedna z možností, tak jsme si řekli, proč ne.

Jméno tohoto navždy mladého herce říká určitě více starším generacím a určitě více ženskému pohlaví. Je to stále legenda, a my romantici máme legendy rádi.  Oba jeho filmy na mě v době dospívání hluboce zapůsobily, a právě tak jeho charismatická osobnost. Film Na Východ od ráje je pro mě dodnes jedním z nejlepších děl, které jsem kdy viděla.

IMG 0146Před šestou hodinou večer jsme přijížděli do Cholame a projeli již dávno bezpečně upravenou křižovatku. Zapadající slunce nám svítilo přímo do očí.  Zastavili jsme na skoro prázdném parkovišti u malého motelu, a postáli u prostého památníku: kovový pás kolem stromu, pamětní deska, pár vzkazů Deanových obdivovatelů, obrázek Exuperyho Malého prince.  Posadila jsem se na kovový pás, který obepíná strom a má symbolizovat věčnou hercovu slávu,  stala se tak na chvíli součástí té věčnosti a zastavila čas…

http://www.imdb.com/name/nm0000015/    

 

Elephant Seals – Piedras Blancas

Věnováno všem přátelům rypoušů sloních

Skoro u konce naší cesty jsme se zastavili na Pacifickém pobřeží.

Snímek 820U městečka San Simeon se nachází jedna z největších kolonií rypoušů sloních.  Pozorovali jsme jejich hrátky z bezprostřední blízkosti. Nejprve to byli jenom anonymní rypouši, ale časem jsme začali rozeznávat jednotlivce a s velkým zájmem jsme si všímali, jak je jeden z nich dominantní, jak druhé vychovává. Někteří byli aktivní a bojovní, jiní líní. Já jsem si oblíbila malou bílou samici, která působila křehce a něžně. I když rypouši nejsou žádní velcí krasavci, byla opravdu hezká.   

 

Kdy se vám stane, že po noci v promáčeném  stanu stojíte konečně s hrnkem ranní kávy v ruce na vyhlídce u moře, zpod mraků se začíná klubat slunce, a vy pozorujete zvířata v jejich přirozeném prostředí, jak řvou, bojují, plavou, hrají si a vůbec se nedají nějakými lidmi rušit?  Nebudu zdůrazňovat, že jsme tu byli dlouho, dívali se a klábosili a bavili se jako v nejlepším divadle. Snímek 811 

V malém letáčku neziskové organizace Přátelé Rypoušů sloních, která o to všechno pečuje, jsme se dočetli, že to, na co se právě díváme, jsou teenageři a pár starších kusů. Takže turisticky nic moc – jenom pár stovek zvířat. Zajímavé je taky, že Peidras Blancas není jejich domov. Ten pravý domov je  moře a na pevninu chodí jenom na návštěvu: odpočinout si, zesílit, porodit a vychovat mláďata. Na moři stráví 8/10 měsíců v roce.  Zvláštní také je, že většinu svého mořského života žijí osaměle, jenom na pláži drží pospolu a třeba si vyprávějí svoje zážitky.  Jsou samozřejmě očipováni, a tak se o nich ví, že uplavou za rok až  5000 mil. Přestože to jsou savci, většinu svého mořského života tráví pod vodou, dokonce tam mohou i spát.

IMG 0249

Ti „naši“ už teď, v době psaní tohoto textu, na pláži nejsou. V období kolem Díkůvzdání odplouvají  na moře a jsou vystřídáni samicemi, které sem přicházejí někdy v prosinci. Statistiky uvádějí, že se v roce 2011 narodilo na Piedras Blancas asi 4000 mláďat.      

Klobouk dolů před silou Pacifiku a lidmi, kteří se starají, aby i naše děti a vnuci mohli vidět třeba právě rypouše v jejich přirozeném prostředí místo v nějaké zoologické zahradě.

P. S. Tu noc u Pacifiku vytrvale lilo a lilo,  ale  v podvečer zase přišli kojoti a zazpívali nám svou poslední kojotí píseň.  Byli vychovaní a přišli se rozloučit.

 

A ještě 2 fotky, které si nemůžu odpustit - Los Angeles Disney Concert Hall a Delicate Arch.

IMG 0424 IMG 8034

Nahoru