A jsme skoro na konci...

Téměř na konci svého putování jsme měli v plánu podívat se do Národního parku Zion.  Přijeli jsme sem navečer po známé Zion Mount Carmel Highway s tím, že tuhle noc sice rezervaci nemáme, ale že zkusíme někde přespat, abychom měli více času a pohodu na plánované traily. 

IMG 9778Měli jsme tu plánovanou velmi populární trasu: výstup na  Angels Landing - Přistání andělů. Název  hory souvisí s osídlením zdejšího území mormony, kteří dali jméno celé oblasti. Slovo Zion (Sion) pochází z hebrejštiny a znamená mimo jiné posvatné místo.  Ve zdejším místopisu najdeme i jiné biblické souvislosti. Na příklad Court of the Patriarchs, kde je  několik vrcholů pojmenováno po biblických prorocích (Abraham, Isaac and Jacobs peaks).

Byl víkend, krásné počasí a tenhle park je hodně oblíbený.  Po chvíli hledání jsme našli kemp před vstupem do parku ve městě Sprindale.  Rozložili jsme stan a šli se tam podívat. Připadala jsem si tu tak trochu jako  v Tatrách. Je to tu podobné nejen charakterem hor, ale také zázemím parku. Městečko je rozloženo podle hlavní silnice, najdeme tu řadu obchodů, galerií, prodejen suvenýrů.  V galeriích byly ke koupi také úžasné fotky zdejší přírody.  Dopravní dostupnost je tu vynikající:  Až do noci jezdí shuttely, které spojují hlavní centra s nástupy na traily. 

Snímek 516  Snímek 634

Podle historiků vystoupili na horu Angels Landing v roce 1916 čtyři průzkumníci  a jeden z nich, Frederic  Fisher, prý řekl: „Jenom andělé by tu mohli přistát“.  Nevím, zda tu někdy přistáli, ale pokud ano, tak mají  velmi dobrý vkus.  Je to nádherná hora, dominující celému údolí, a je to moc pěkný výšlap.

IMG 9662Vstali jsme docela brzy, abychom se vyhnuli davům turistů. Byl to opravdu dobrý nápad, jak jsme se později přesvědčili. V poledne, když jsme se vraceli, bylo na vrcholu docela plno. Napřed se jde po upravených chodnících kolem obrovských ploten okolních skal, pak do sedla a dál už po řetězy chráněných poměrně exponovaných cestách. Za hezkého počasí, jaké jsme měli my, je to jednoduché, ale když zaprší, tak to žádná legrace není. Za necelé dvě hodiny jsme byli nahoře. Výhled do údolí je opravdu úžasný. Andělé tam nebyli, asi někde spali nebo konali dobré skutky. Kdo nespal, byly zdejší poměrně velké veverky. Nespaly, ale pilně žebraly o jídlo.

IMG 9553  IMG 9598

Snímek 591  IMG 9616

Od návštěvy Zionu mám k veverkám dost negativní vztah: nachytala jsem totiž jednu, jak přehrabává igelitovou tašku s odpadky. Taška se hýbala a vypadala jako živá. Možná to není negativní vztah k veverkám, ale k turistům, kteří  jsou právě tady trochu laxní a nedávají své zbytky do uzavřených nádob, jako je tomu jinde, baví se krmením veverek a fotí se s nimi. No a co s tím pak mají ty chudinky dělat? Je přece jednodušší zažebrat, nežli si jídlo najít v přírodě.

Dalším zdejším trhákem je canyoning řekou Virgin v úžině, která se jmenuje Narrows. Vypravili jsme nahlédnout  do Narrows, ale bez správného vybavení to bylo samozřejmě nad naše síly. 

IMG 9679  IMG 9677

Řeka je po několika metrech velmi hluboká, dosahuje do úrovně ramen, je studená, na dně je  plno velkých kamenů. Když je vyšší stav vody, musí se v některých úsecích plavat. Celková délka úžin činí 25 km. My v našich sandálech a kraťasech, s fotákem kolem pasu jsme to vzdali, jako většina běžných turistů. Správné vybavení obnášelo neoprenový oblek, neoprenové body s tlustou podrážkou, nepromokavý vak na věci a tlustý dřevěný klacek.

IMG 9703  IMG 9692

Odjížděla jsem ze Zionu s pocitem, že jsme tu vlastně viděli hodně málo. Nabídka treků je tu bohatá a příroda nádherná. Máme tu určitě „zavěšený pytel“, jak říkají horolezci.      

http://www.nps.gov/featurecontent/zion/eHike.htm

 

Zion zakončil náš velký výlet po přírodních parcích západu USA. Pak už jsme cestovali víceméně po městech a pobřeží Pacifiku.  Když jsme odjížděli, měla jsem pocit, že bych tu ještě pobyla, že všechny ty krásy jsme ještě neviděli. Teď z pohodlného pražského bytu si znovu pročítám prospekty a materiály a teprve vidím, co všechno ještě tenhle kout světa nabízí.  Dívám se na fotky a říkám si, tohle je potřeba vyfotit líp a jinak, z tohohle místa je nafoceno málo…. Člověk si připadá, trochu jako narkoman, co okusil drogu a chce další a další. 

Možná je to ale dobře,  „že jsme ještě stále nenašli všechno, co hledáme“.  Otvírá  nám to prostor pro vymýšlení, kam zase vyrazíme, a co krásného zažijeme.

Další fotografie z této cesty

Praha, 10. 11. 2011 Hana Slámová

 

 

 

Nahoru